|
|
Vliv příčných překážek na společenstva ryb v říčním prostředí
Kofentová, Nikola ; Horká, Petra (vedoucí práce) ; Čech, Martin (oponent)
Výstavba příčných překážek je celosvětově považována za jednu z největších hrozeb pro říční eko- systémy a jednoznačně patří mezi nejzásadnější vlivy lidské činnosti na populace říčních ryb. Příčné překážky, zejména přehrady a jezy, narušují přirozené říční procesy, čímž dochází ke změnám fyzi- kálních, chemických a biologických vlastností toku a vzniku fragmentované říční sítě, kde se střídají úseky tekoucích a stojatých vod. Zároveň dochází ke značným změnám ve struktuře habitatu, jelikož výstavba překážek je často spojena s kanalizací toku, regulací průtoku, opevněním břehů a prohlu- bováním koryta. Říční organismy, zejména ryby, jsou na tyto změny vysoce citlivé, změny je posti- hují na úrovni jedinců, druhů i celých populací. Mezi nejzávažnější dopady fragmentace patří zpo- malení nebo úplné zastavení migrace ryb a ztráta habitatů. Nejvíce ohroženou skupinou jsou di- adromní a reofilní druhy ryb, které mají složité migrační strategie a specifické nároky na prostředí. Kromě narušení migrace působí příčné překážky mnoha dalšími mechanismy - narušují reprodukci, růst a vývoj ryb, mění složení a trofickou strukturu společenstev a znesnadňují rybám přizpůsobení vůči dalším změnám prostředí, jako je například znečištění vody nebo posuny areálů vlivem klima- tické změny. Zejména v rozvinutých částech...
|
|
|
Floristicko-ekologický průzkum rozsivek Úslavy
HRUBÝ, František
Tato bakalářská práce se zabývá problematikou rozsivkových indexů. V práci jsou popsány principy 25 indexů využívajících rozsivky pro stanovení kvality vody. K vyhodnocení vlastních dat pocházejících z deseti odběrových míst na dolním toku řeky Úslavy bylo otestováno 17 recentně používaných indexů pomocí programu Omnidia. Nárostová společenstva rozsivek byla odebírána na podzim roku 2015 a na jaře a v létě roku 2016. Z rozsivkových vzorků byly vytvořeny trvalé preparáty, ve kterých bylo determinováno a následně počítáno vždy 400 valv. Pro každý vzorek bylo vypočteno celkem 17 indexů. Dle výsledků a literárních zdrojů byly vybrány vhodné či zamítnuty nevhodné indexy pro další použití.
|
|
|
Komise pro kanalisování řek Vltavy a Labe v Čechách 1896 -1931
Černá, Marcela ; Jakubec, Ivan (vedoucí práce) ; Hájek, Jan (oponent)
Komise pro kanalisování řek Vltavy a Labe v Čechách byla zřízena v roce 1896 na základě výnosu ministerstva vnitra jakožto první vodohospodářský úřad, jenž se měl soustavně zabývat problematikou splavňování českých řek kanalizační metodou. V čele Kanalisační komise stál místodržící království Českého, jemuž podléhali členové státní a zemské kurie. Výkonnou složku tvořila ústřední kancelář, sestávající z technického a administrativního oddělení. Financování její činnosti zajišťoval ze dvou třetin rakouský stát, třetina byla hrazena z české zemské pokladny. Po vzniku samostatné Československé republiky došlo k rozpuštění obou kurií a Komise byla podřízena ministerstvu veřejných prací. Jejím vedením byl pověřen prezident zemské správy politické. Obor působnosti Kanalisační komise se postupem doby rozšířil z původně svěřeného úkolu kanalizovat Vltavu a Labe v úseku Praha - Ústí nad Labem také na splavnění Vltavy v obvodu Prahy, adaptaci holešovického přístavu v Praze na moderní obchodní přístav a na vypracování studií na využití vodních sil včetně zhotovení projektů na výstavbu rentabilních vodních elektráren. Kanalisační komise zanikla v roce 1931 v souvislosti s vydáním zákona o státním fondu pro splavnění řek, vybudování přístavů, výstavbu údolních přehrad a pro využitkování vodních sil.
|
|
|
Vývoj vodního práva v českých zemích do roku 1914
Urban, Michael ; Kindl, Vladimír (vedoucí práce) ; Soukup, Ladislav (oponent)
Cílem této práce je zachytit vývoj právní úpravy českého vodního práva a právní regulace právních vztahů k vodě, poukázat na skutečnost, že mlynářské, rybářské a plavební právo přirozeně patří k vodnímu právu. V nejstarších dobách nebyla doprava po vodě ani nakládání s vodami regulována. České vodní právo navázalo na dědictví římské právní kultury. Od konce 10. století nacházíme první zmínky o vodoprávních vztazích zejména v panovnických listinách. Prvními významnými právními předpisy v oblasti vod jsou Horní zákoník Václava II. z let 1300-1305 a zákoník Karla IV. Maiestas Carolina, který však nebyl do praxe přijat. Dalším významným pramenem k poznání vodoprávních poměrů jsou tzv. právní knihy. Od konce 15. a v průběhu 15. století se začínají uplatňovat prvky komplexní právní úpravy s celostátní platností - řada zemských zřízení a kodex městského práva, který je dílem Pavla Kristiána z Koldína. K značnému nárůstu právních předpisů ve všech oblastech vodoprávních vztahů dochází za vlády Marie Terezie a Josefa II. (plavební patent, mlynářské řády). Následující období se vyznačovalo značným množstvím dílčích právních úprav, zákonů a předpisů. Zvláštní skupinu předpisů tvoří tzv. hospodářské řády a instrukce, které byly uplatňovány na jednotlivých panstvích. V polovině 19. století nacházíme...
|
host ::
RSS.